Máte také rádi ty jarní dny, kdy už ráno není zima, svítí sluníčko a pokud jste žena či dívka, nutí vás do toho vytáhnout ze skříně romantické dámské šaty a nechat se unášet vší tou krásou kolem? Jako byste s tou nádherou chtěly splynout a nedělat jí ostudu. Pánům a dámám, které jsou vyznavači kalhot se předem omlouvám – pokusím se nicméně tento příjemný vjem zprostředkovat alespoň svým povídáním.
Exkurz do historie aneb kde se vzala moje obliba k dámským šatům
Moje maminka byla vždy milovnicí klasicky krásných věcí. Krásné literatury z per klasiků, klasické hudby přehrávané z vinylu… A rovněž zastánkyně tradic. Od malička mě strojila do šatů, které měla pomyslně roztříděné do několika kategorií. Jedna byla domácí. Většinou to byly starší, pohodlné šatičky, které ale postačovaly na to, aby jakákoli návštěva zjihla a obdivovala, jakou mají rodiče roztomilou a překrásnou dcerku. O stupeň výš byla kategorie školková a později školní.
Specifické místo v ní zaujímaly školkové „zástěrky“. Děvčata, pamatujete si ještě na zástěrky? Nevím, jestli v nich chodí děvčátka ve školkách ještě teď. V podstatě se jednalo o šatovky se zapínáním na knoflíčky. Je to už tolik let, a přesto si pamatuji, jak pohodlný tenhle kousek oblečení byl. Nicméně předpokládám, že přijít v něčem takovém do jakékoliv instituce, kde panuje vyšší průměrný věk než ve školce, by bylo podezřelé.
No a pak byla kategorie nedělní. Alternativními pojmenováními též sváteční, hodobožová a „k doktorovi“ (poslední označení používala spíše babička, od níž maminka úctu k tradicím převzala). Některé zástupce této kategorie maminka i škrobila a vypadala jsem v nich opravdu jako bych snad byla malá komtesa. Jak asi tušíte, s touto kategorií bylo nejvíce starostí. Pořád jsem si musela dávat pozor, abych si nepřisedla sukýnku, nepomačkala ji, nebo se neumazala, protože to by bylo na čistírnu.
Nedá se říct, že bych nic jiného nenosila
Skoro to vypadá, jako bych během svého dětství nenosila kalhoty. Tak tomu opravdu nebylo – šaty byly pro maminku primárně oděvem do teplejšího počasí, a tak během zimních měsíců, nebo i pokud foukalo, přišly na řadu kalhoty. I tak jsem ale nosila šatečky daleko častěji než děvčata kolem mě. A je to tak dodnes. K jedné věci se ale přiznám – neškrobím a většina mého šatníku je tvořena spíše uvolněnější kategorií 2 – školka, škola, teď už i práce.
Myslím, že poměrně velká skupina žen má všechny svoje šaty zafixované právě v jakémsi svátečním šuplíku svého šatníku. Možná jsme je začaly považovat za něco až příliš svátečního, možná se pořád bojíme, že si přisedneme sukýnku, nebo je celé pomačkáme. A asi bych to měla stejně, nebýt vytrvalého působení své maminky. Pomyslete, není to škoda?
Neumožňovala by vám malá reorganizace přihrádek ve Vaší vlastní hlavě splývat s okolní krásou častěji? Pohleďte třeba na tyhle šaty – romantické, ženské, a přece z nemačkavých materiálů. Ideální kompromis mezi pohodlím a krásou. Dejte takovým také šanci.
Romantika v byznyse
Když jsem ještě pracovala v nakladatelství, většina mých kolegyň, považujíce se za byznysmenky (kterými podle mě i byly), volila klasický dress code kalhotového kostýmu. Já jsem se až na zimní měsíce držela nošení šatů. A postupně se vzhled kolegyň kolem mě přetvářel. Začaly sbírat odvahu a kostýmky měnit za šaty. To bylo najednou kolem krásy. Zdálo se mi, že i ty vztahy byly uvolněnější. V šatech, jako jsou tyhle, můžete směle vyrazit i do práce. Nebojte se toho, rozkvetete.
Vždy myslete i na výběr dobře padnoucího prádla. Jednak se budete cítit sebejistě a také vám nebude deformovat postavu, což je hlavně při nošení upnutějších šatů důležité. Já kupuji už roky na Miorio.
Ještě Vám dlužím vysvětlení nadpisu. Začala jsem s tím, jak se snažím nošením šatů splývat s okolní krásou. Poezie je taky krásná. Pokud občas čtete básně, oblečte si krásné šaty a nebojte se ani dramatických kousků, zvláště pokud vyrážíte k večeru. Běžte jen tak na kávu do svého oblíbeného podniku, vytáhněte sbírku a užívejte toho momentu. Nespěchejte. A napište mi, jestli jste se cítily krásně. Třeba to funguje jen na mě. 😊